Lidstvo si zasluhuje spíše obdivu, ba lásky, nežli nadávek. Ale když nadávek, tak hodně upřímných a hlasitých.
Hodnoty bytí spočívají z veliké části v tom, jak vroucně jsme je schopni je prožívat. Hodnota našeho člověčího života je závislá na hodnotách, které jsou v nás. Lidé si stvořují svůj lidský svět; je v něm to, co do něho vkládáme.
Úcta k člověku, láska k bližnímu má být konstruktivní silou, a nikterak filantropickou slabostí.
Lidé, z velké části, jsou světu prospěšní, ba jsou i jeho ozdobou. Ale jsou zase i z té druhé části: jaká úleva pro tento svět, když z jeho počtu o ně ubude!
Spíše než hříčkou osudu bývá člověk hříčkou svou vlastní. Ale i tak - či ještě k tomu - je podstatně ve svém údělu determinován stavem světa, do kterého se zrodil.
Těla se v lidech milují častěji než duše. Kdo ve svém životě poznal třeba sto žen, možná že vůbec nepoznal lásku.
Nemysli si pořád, že musíš všechno prožít, stačí jen pozorovat a to bez klidu nejde. Největší milostí pro nás, kteří to potřebujeme, je umění dívat se a vidět.
Nezáleží na tom, že vůl je vůl, chyba je, dělá-li se z něho lev.
Humor je jisté vidění světa, je to umění vidět svět.
Vážnou příčinou, proč člověk ztrácí důvěru v sebe, je ztráta pocitu, že je milován.