 kaggra
23.05.10
21:10
Nereg.
IP: .* | dobry den... mam problem, ktory ma uz dlho trapi, a neviem co s nim... :( mozno to sem ani vobec nepatri, ale ja neviem, na koho sa obratit...
nikdy som to nemala v zivote velmi jednoduche, no kto ano, ze?... ale ja som si raz vzala do hlavy, ze ked budem chudsia, urcite bude vsetko lepsie... najdem si priatelov, budem stastnejsia a zivot bude krajsi..
a tak som zacala chudnut... no prehnala som to, a dotiahla som to az do anorexie... nedokazala som dat do ust takmer nic, okrem zeleniny, alebo bieleho jogurtu... cely moj svet sa tocil okolo jedla, o nicom inom som uz ani nepremyslala... s 34 kilami ma zavreli na detsku psychiatriu... bola som tam dva mesiace, co je vlastne oproti inym menej.. ale aj tak na to nikdy nezabudnem :(...
vsetci boli v tom, ze ked sa vratim, vsetko uz bude super... ale prisiel problem druhy... tentokrat uplne opacny..
neviem najst v jedle mieru... no ono to nie je kvoli tomu, ze by som to potrebovala, je to taky ten emocialny hlad... taky, ktory nepocka, ktory ma nuti stale nieco jest.. je to akoby vedla mna niekto stal a sepkal mi do ucha, navadzal ma k tomu.. akoby som sa snazila zaplnit si prazdne miesto vo svojom vnutri...
snazila som sa uz venovat nejakym cinnostiam, aby som nemyslela na jedlo, ale vzdy si nieco zoberiem. a kedze nemam ani priatelov (neviem, nikdy som nikoho takeho nemala :(... nikoho, komu by som sa mohla zverit, s kym by som mohla travit cas, az na jednu, ale ta si nakoniec nasla lepsich ludi..)
odvtedy, co som sa z tamat vratila nebol ani jeden jediny den ohladne jedla normalny... vzdy sa totalne prejem... uz som to dotiahla naspat na svoju povodnu vahu a som z toho strasne nestastna... . nestastna zo seba, z toho, ako ma kazdy ignoruje, proste zo vsetkeho... :(
mame som sa uz snazila hovorit, ze to nieje so mnou dobre, ze co sa deje, ale ona len mavne rukou, ze sa mi to len zda, ze zacnem cvicit a ze to bud efajn.. strasne to vzdy zlahcuje :( vtedy, ked som vazila malo, sla sa zblaznit a strasne to chcela zmenit a teraz, ked je to mozno aj rovnako vazne, nerobi nic...
co mam robit? neexistuje nieco, co by mi pomohlo emocionalne sa vyrovnat, alebo ja neviem?? strasne vas prosim o radu.. :(
|
| |
klarinecka
23.05.10
22:18
Reg. před 2016
| kaggra
píš, píš, píš, vyrozprávaj sa, keď nemáš priateľov, ako píšeš, nikoho, píš a vyrozprávaj sa, aj tu. Mala si super nápad, napísať to sem a myslím si, že ťa obdivujem, že si sa tak krásne zdôverila. Nemáš asi veľa kontaktov, možno aj žiadne, podľa toho čo píšeš, takže sa v tom umáraš sama. A to nie je moc príjemné. Podeľ sa s nami, určite sa ti veľa ľudí ozve a podporíme ťa a uvidíš, že mať sa s kým porozprávať je super. Chápem, že mamu to už nebaví počúvať, občas aj stále to isté dokola, asi to trochu občas aj podcení, že počuje stále tú istú pesničku, máš asi na to iba ňu a to je málo. Aj ona má svoje starosti, aj nálady, aj hormóny, je to aj pre ňu ťažké. Napíš o sebe niečo viacej, hoci len takú maličkosť, koľko máš rokov ti neuberie nič z tvojej anonymity a ľahšie sa mi posúdi, čo je u teba dôležité... Zase pobyt na detskej psychiatrii nie je až taká tragédia, dnes to už je celkom bežné, našťastie to už nie je také tabu téma ako niekde na malej dedinke. A myslím si, že neuberie nič z tvojej anonymity ani to, keď napíšeš, kde a v akom prostredí žiješ, či si vo veľkom neste alebo na malej dedinke, aj to je dôležité. Chápem ťa a moja prvá rada je: vyrozprávaj, píš, píš, dostaň to zo seba von a potom sa bude hľadať ako ti pomôcť, keď už nebudeš v takom napätí a možno sa ti ozvú aj dievčatá s podobnými problémami a možno aj také, ktoré to už úspešne zvládli. Tak sa drž, nezúfaj, drž sa kláves a píš... Papá a maj sa krásne tak, ako je to v daný moment len možné. Papá, budem ťa čítať a prípadne aj napíšem, ak budeš chcieť.. Zatiaľ som prvá, uvidíš tých príspevkov, čo bude.   |
| |
Katarína
23.05.10
23:11
Reg. před 2016
| kaggra: čítam Ťa tiež, pridávam sa ku Klarinečke, poradiť Ti asi neviem - určite to chce niekoho, kto je odborník - možno hlavne na správnu výživu. Spomenula som si, že som takúto odbornú poradňu videla, keď som bola raz v nemocnici na kontrole, v Brne na Žluťáku. Možno i v okolí Tvojho bydliska niečo také bude - malo by to byť bezplatné, pokiaľ viem. Skús si cez internet nájsť vo svojom okolí takúto poradňu. K poznámke Klarinečky o postojoch Tvojej mamičky: vidím to možno inak, mám už dobrých pár rokov dospelé deti - takže sa dívam i "maminkovsky". O hormónoch by som nešpiritizovala, hormóny máme všetci... .Tvoja mamka má určite o Teba starosť veľkú. Keď si nejedla, bola si v ohrození zdravia a života, mala o Teba strach - a oprávnene. Možno má pocit, že už si z najhoršieho vonku, nebezpečenstvo pominulo, možno si oddýchla..Určite máš v nej oporu - skús jej ešte podrobnejšie popísať, ako sa cítiš. Napadá ma, že by bolo možné skúsiť v nej získať "parťačku" v uskutočnení zdravej životosprávy - vyvážená strava, cvičenie, pohybové aktivity vonku - pokaľ by to mamička časovo zvládla, určite by niečo také prospelo i jej a možno by to i uvítala.
Každá situácia v živote može človeka niečo naučiť, len sa nevzdávať pri žiadnom neúspechu, každý pohyb vpred - i po milimetroch - je pokrok a za každý pokrok si udeľ pochvalu.
Ešte ma napadá: popremýšľaj a zisti, čo vlastne chceš, čo chceš dosiahnuť, zoraď si to, čo skor, čo neskor, ako možeš postupovať, čo k tomu potrebuješ - a potom sa pusti do plnenia, postupne, neponáhľaj sa a medzitým premýšľaj a vylepšuj. Získanie kamarátov by som dala na posledné miesto - až potom, keď si dáš do poriadku zdravie. No, možno sa mýlim, ale takto sa mi to javí na základe toho, čo si napísala. Drž sa a vydrž, nič nie je len čierne a všetko sa mení. Po noci prichádza deň. |
| |
Maty
23.05.10
23:12
Nereg.
IP: .* | kaggra, přečetla jsem si Tvůj příspěvek dvakrát, ale už napoprvé mi přišla myšlenka, že svoji situaci vidíš dobře. Buď si jídlem "zaplňuješ" vnitřní prázdnotu nebo jídlo odmítáš, abys pro okolí (si myslíš) byla přijatelnější. Na maminku se nezlob, ta je ráda, že nevypadáš jako kostlivec (tedy že Ti jde o život) a nějaké kilo navíc nevidí jako problém, protože je ráda, že ses z toho dostala. Tenhle přístup pochopíš, až budeš sama maminkou, teď je zbytečné to pitvat. Nejdůležitější v Tvém životě v tuto chvíli vidím dvě věci:
1. jak se vidíš (oceňuješ) Ty sama, co bys o sobě řekla pozitivního a jak vnímáš svoje chyby? Určitě víš, že neexistuje člověk bezchybný, záleží jen na tom, jak své chyby přijímá, řeší a je schopen se z nich poučit (vzít svoji chybu jako výzvu ne jako nedostatek). Jednou z možností, jak se o sobě něco dozvědět, je vzít si papír A4, přeložit jej napůl a na jednu polovinu vypsat své dobré vlastnosti (vše, na co si vzpomeneš - "nešetři" se) a na druhou polovinu záporné vlastnosti (u každé se zastav a vzpomeň, při jaké příležitosti se objevila a co pro Tebe znamenala). Jestli se úplně uvolníš, tak zjistíš, že těch klaďáků je víc, jen se je i sama před sebou stydíš přiznat a ty záporáky některé někdo o Tobě řekl a Tys je přijala za své nebo jsi nadměrně k sobě kritická (tzv. "máš to v hlavě"). Při vzpomínce na nějakou situaci se mohou objevit slzičky, nebraň se jim, jen si v duchu zkus uvědomovat, že je to UVOLNĚNÍ. Je to pro Tebe taková ochrana před upadnutím do sebelítosti.
2. jak snášíš samotu? Jsi schopna poslechnout si hudbu, přečíst si něco zajímavého, zajít si do sauny - prostě se rozmazlovat nebo spíš pociťuješ osamění? Myslíš si, že může být člověk RÁD sám se sebou? Jsi-li sama, máš nutkavé pocity NĚCO DĚLAT (např.jíst), vyvíjet nějakou činnost, nebo jsi schopna jen tak si sednout např. do křesla, vypnout "hlavu" a jen tak si užívat ticho? Jestliže budeš umět být sama se sebou bez připomínek a vedlejších "činností", budeš umět přijmout jakoukoliv informaci zvenku, aniž by Ti to sundalo sebevědomí. Nauč se mít se sebou trpělivost, ať děláš cokoli.
Přeji Ti hodně úspěchů a měj se ráda. Udělala jsi velmi důležitý krok, že jsi sem napsala, tak držím palce. Určitě Ti napíšou i jiní a povzbudí Tě.. Ahoj
|
| |
kaggra
24.05.10
18:53
Nereg.
IP: .* | necakala som, ze mi niekto napise.. anie to este takto skoro.. dakujem :)
klarinecka- to viem, ze psychiatria dnes nie je tragedia.. ale keby sa to niekto ini dozvedel, hned by to bola tema dna... este aj ja som o tom mala predtym skreslenu predstavu, kvoli tomu, co som videla v telke...
no, mam 16 rokov a byvam vo vacsom meste, na takom novsom sidlisku, cize vsade okolo mna je milion dokonalych prepudrovanych slecien a velke skupiny chlapcov co stoja na kazdom kroku... to vzdy ked idem domov, tak ich obchadzam, takze mi to dlhsie trva :D
to s tym pisanim je fain napad... :) niekedy som to aj robila, naozaj ma to bavilo, ale potom som sa musela pripravovat na prijimacky, talentovky a nakoniec som prestala... ale myslim, ze to znovu skusim :)
Katarina-neviem, ci mi poradna pomoze :( ono, ja poznam o zdravej vyzive snad uplne vsetko, len to teraz neviem uviest do praxe... najprv to bolo hrozne po cely den, jedla som , co mi prislo pod ruku... potom som to vydrzala do obeda a teraz je to tak vacsinou az do olovrantu... no je to tak trochu pokrok..
s mamou to tak zrejme bude, ona je v prvom rade, ze uz nevyzeram tak, ako predtym...
az teraz, ked si to napisala som si uvedomila, ze vlastne neviem co chcem... teda.. niezeby som to nevedela, ja to viem velmi dobre, ale aj tak sa cely den venujem niecomu inemu... asi bude lepsie si to spisat a vidiet to pred sebou... budem sa na to moct lepsie sustredit :)
maty- toto som este nikdy neskusala a asi mi to zaberie naozaj dost casu... ja som najma cosi tyka hodnotenia seba dost kriticka, takze tie zle vlastnosti sa mi asi budu hladat lepsie... ale ked si ich konecne priznam, mozno sa mi podari prijat ich ako vyzvu :)
to hej, vzdy ked som sama, mam strasne nutkanie stale nieco jest... ked som s niekym, tak to nie je take silne... dokazem na to nemysliet.. asi sa budem musiet naucit byt sama so sebou... :)
velmi vam vsetkym dakujem sa vsetko, co ste sem napisali a ako ste ma povzbudili :)
inac, dnesny den je zatial super, aj ked to nechcem zakriknut :) nejedela som vobec vela a bola som aj na hodine aerobiku :)
tak dufam, ze mi to vydrzi :)
este raz dakujem.. :)
|
| |
klarinecka
24.05.10
22:23
Reg. před 2016
| Kaggra
veľmi sa teším, že si napísala a píšeš tak pokojne, vyrovnane. Aj erobik bol super nápad. A píš, píš píš, dostaň všetko von a uvidíš, ako sa ti uľaví a myslím, že tie najlepšie príspevky pre teba ešte len prídu !, cítim to tak. A budeš spokojná a rada, že si nabrala odvahu a napísala, sem, bol to dobrý nápad. Maj sa krásne a ťeším sa na teba v príspevkoch. Ahojček. |
| |
Katarína
25.05.10
10:19
Reg. před 2016
| kaggra: ještě toto: domnívám se, že všude je to o hledání rovnováhy. Ty jsi se "rozkmitala naširoko" tím, že jsi byla s jídlem v mínusu /přičemž je vše samozřejmě související nejen s tělem, ale i psychikou/. Teď je logické, že nastává období "plusů" v takové míře, v jaké jsi měla to mínus. V těchto situacích je možná vhodné poslouchat svoje tělo, o co si říká a vydržet toto období, přijmout tento stav - s tím, že cíl = nalezení rovnováhy neztratíme ze zřetele. Tělo si o něco říká, chce zpět své zajištění, aby mohlo zdravě fungovat, z jídla potřebuje jen "něco", ale pro jistotu chce víc, aby si mohlo vybrat. Vysleduj, co Tvému tělu dělá dobře - což nějakou dobu trvá /totéž se vztahuje i na psychiku = co vlastně chci, udělám si jasno, k čemu se chci dobrat - "prostuduji" též tělo, co si vlastně žádá, co podstatného potřebuje z množství jídla, které Tě nutí přijímat/. Pak se snaž to dodržovat a postupně se přiblížíš středu, což je rovnováha. Je křehká, "čistá" rovnováha je pouze zřídka, ale můžeme se snažit udržet se u ní co nejblíže - jde toho docílit. Chce to čas a trpělivost a také se neustále učit přijímat současný stav - jako dočasnou situaci. Máš to ve svých rukách, na které se každý z nás může vždy nejvíce spolehnout. Spoléhej na sebe, dokážeš to, nikdo Ti tak nepomůže, jako Ty sama. Rozhoduješ se jen Ty, zda se chceš mučit výčitkami anebo pochválit se za každý úspěch atd. Je to i dobrá cesta k poznávání sama sebe, svých možností, své síly, svých cílů a schopností - ale i bližšímu poznávání lidí ze svého okolí /kdo Tě podpoří, kdo Tě "zatratí", hodně se může ukázat takto přirozeně a je to nakonec dobře/. |
| |
Warning: require_once(../_headers/minibanner.php): failed to open stream: No such file or directory in /usr/local/hosting/home/vestirna.com/web/www25x/forum/ukaz_plugin.php on line 184
Fatal error: require_once(): Failed opening required '../_headers/minibanner.php' (include_path='.:/usr/share/php') in /usr/local/hosting/home/vestirna.com/web/www25x/forum/ukaz_plugin.php on line 184
|