Nemůžete jeden druhém důvěřovat? Pak si nemůžete navzájem pomoci.
Mám přátele! Musím si říci s údivem. A se stejným údivem: čím jsem si je zasloužil?
Úcta k člověku, láska k bližnímu má být konstruktivní silou, a nikterak filantropickou slabostí.
Lidstvo si zasluhuje spíše obdivu, ba lásky, nežli nadávek. Ale když nadávek, tak hodně upřímných a hlasitých.
Lidé, z velké části, jsou světu prospěšní, ba jsou i jeho ozdobou. Ale jsou zase i z té druhé části: jaká úleva pro tento svět, když z jeho počtu o ně ubude!
Těla se v lidech milují častěji než duše. Kdo ve svém životě poznal třeba sto žen, možná že vůbec nepoznal lásku.
Skutečný umělec se nepředvádí - jest.
Spíše než hříčkou osudu bývá člověk hříčkou svou vlastní. Ale i tak - či ještě k tomu - je podstatně ve svém údělu determinován stavem světa, do kterého se zrodil.
Člověk je si vždycky spíš více vědom svých individuálních útrap než své surovosti vůči těm druhým.
Bližní vedle bližního spíše couvají před hlubinami smutku než před propastmi sobectví.
