Komu není pomoci .. aneb kdo je z vás taky pesimista?

Minimálně dvakrát týdně potkávám před domem souseda. Skoro pokaždé si mi postěžuje, na bolest některé části těla, a já mu vždy odpovím, že to bude nejspíš počasím. Nikdy se na nic víc neptal, tak jsme to přešli a každý šel po svém. Znáte to taky? Takový ten pocit, že je „něco jinak“ když je třeba před bouřkou, nebo když se prudce změní počasí…

Dneska se mě ale poprvé zeptal, jak to jako myslím. Je prý zoufalý a zkusil by už ledacos, aby mu bylo líp. No jo, kdo z nás není občas z něčeho zoufalý, že? Zkusila jsem mu teda vysvětlit, že jsem přesvědčená, že jsme všichni provázaní s přírodou. Ať už jde o konkrétní věci dějící se kolem Země, jako je třeba geomagnetické pole, tlakové výkyvy, nebo koncentrace iontů, ale i věci duchovní, kterými jsou třeba čakry. Poslouchal mě, ale myslím, že moc neslyšel. Každopádně to nějak nepobral a tak jsme se zase rozloučili. Poslouchali byste vy? Nebo by vás to nechalo chladnými?

Chápu, že si dnešní doba žádá svoje pochybovače a spekulanty, tak jako ostatně kterákoliv jiná. Jenže dřív byli přeci jen lidé víc spjati s přírodou a věcmi kolem ní, nemyslíte? I když je nemohli dost dobře vysvětlit, věřili jimi a věděli, že tu jsou. Já, jako "čarodějka" často používám při svých výkladech energii z přírody, z vesmíru… Nápovědu tak nějak odjinud. Víte, o čem mluvím ? Neumím vše vždy vysvětlit, ale u mě to funguje. Častý skeptický přístup dnešní doby mě pak zraňuje .

Jak mě pak nemá překvapit, že člověk, který mi řekne, že by už zkusil všechno, aby mu bylo líp, odmítá podle mě to základní – odevzdat se duchovní čistotě a spojit se s něčím mocnějším a větším, než je on? Co byste mu poradili vy? Máte podobnou zkušenost s vlivem přírody na člověka? Co si o tom myslíte? Myslíte si, že je příroda opravdu tak mocná čarodějka?

Věříte, nebo nevěříte na nadpřirozeno? A jaká byla vaše cesta? Co vás k tomu donutilo?

Vaše čarodějka Eva